Rinca

Prvním skutečně úchvatným zastavením je ostrov Rinca, který je od Floresu oddělen úzkým mořským kanálem. Pobřeží je na mnoha místech hustě zarostlé mangrovovými lesy, které vytvářejí strašidelnou spleť chůdovitých kořenů. Za přílivu je zde velmi zajímavé šnorchlování. V jednom z takových porostů hnízdí početná kolonie kaloňů obrovských, kteří po západu slunce vylétávají za potravou na Flores a se svítáním se opět vracejí. Na ostrově je též malá rybářská vesnice lidu Bajo. Když vplouváte do zátoky, kde je vstup do suchozemské části národního parku, tak vás často přivítají domorodci prodávající vyřezávané varany a perly. Již si zvykli na turistické výpravy, které sem za varany přijíždějí. Naštěstí tito turisté nejsou příliš dobrodružství milovní a nároční, takže jejich prohlídka končí u stanice s přežranými a krmenými ještěry, anebo se vydají na nejkratší a nejméně zajímavý výlet do vnitrozemí. Ti zdatnější zdolají středně dlouhý trek, na kterém již máte šanci spatřit varany a buvoly v divoké přírodě.

Opusťme však standardní turistické trasy a zaručené „adventure“ nabídky a vydejme se na nádhernou výpravu za komodskými varany, buvoly, makaky, timurskými jeleny a divokými prasaty. Po opuštění prostoru stanice zdoláte nenáročný kopec a otevře se vám nádherný výhled na celou zátoku a široké okolí. V období sucha je savana spálená sluncem a svítí do kraje zlatou barvou. Naopak v období dešťů od prosince do dubna je to sytě zelený koberec travin, z nichž trčí k nebi zvláštní lontarové palmy. V houštinách se často ukrývají jeleni a prasata, zatímco makakové vyhledávají spíše stín monzunových lesů v údolích. Buvoli jsou tuláci zdejších savan a můžete je potkat nejen v údolích u potoků, ale klidně i na hřebenech a vrcholech kopců, kde spásají trávu. Se štěstím se v dáli objeví i divocí koně. Když se tak touláte v doprovodu průvodce po travnatých kopcích a hřebenech, tak si najednou uvědomíte ohromnou rozlohu ostrova a štěstí, které musíte mít, abyste se setkali v otevřené krajině s jejím králem, varanem komodským. Nejdelší, nejnáročnější a též nejkrásnější desetikilometrová trasa po hřebenech, vrcholech a údolími, však tuto šanci výrazně zvyšuje. Když se proti vám šine vyprahlými travinami ohromný třímetrový varan, který nejeví známky respektu z člověka a navíc vám nehodlá uhnout z cesty, tak je předem jasné, kdo tuhle přetlačovanou prohraje. Nejenom, že mu hraje do karet jeho velikost a pravěký vzhled, ale též vysoce účinná zbraň v podobě smrtících bakterií v jeho uslintané tlamě. Po kousnutí dochází k zanícení rány a k fatálním neléčitelným poraněním a otravám krve, které končí pomalou smrtí v horečkách a křečích. Délka tohoto trápení záleží na velikosti a hmotnosti kořisti.

U největšího tvora souostroví, ohromného buvola, tato hrůzná doba trvá kolem tří týdnů. Během tohoto času jej varani mají pod kontrolou a v okamžiku, kdy vyhledá chladivou lázeň kaliště, tak se smečka varanů začne stahovat k nebohému zvířeti, které napadnou ještě zaživa v okamžiku, kdy se již není schopno bránit. Útok je naprosto drtivý a ještěři rvou ohromné kusy masa, které doslova uřezávají a trhají malými pilovitými zuby za pomoci škubavých pohybů hlavou a celého těla. Na posezení dokáže vzrostlý samec spořádat až 50 kg masa. Draci sežerou nejen měkké tkáně, ale urvou a ukroutí i hnáty s kopyty, které si doslova nacpou do chřtánu, až má člověk pocit, že se musejí udusit. Varani si během rozsápání kořisti lezou po tělech, šlapou po hlavách a nehledí na nic ve svém okolí. Je to úchvatná a drastická podívaná, když krvelačná smečka dinosaurů porcuje ohromného buvola, který doslova mizí před očima a během dvou dní z něj zbude jen lebka a trosky hrudního koše. Po ukončené hostině se varani odplazí do stínů stromů a houštin, kde několik dní až týdnů tráví. Co nestráví, to vyvrhnou. Tato děsivá scéna patří k jedněm z nejfantastičtějších zážitků, jaké může člověk v životě spatřit, ale není pro slabší žaludky.

Napište nám

Odesláním formuláře dáváte souhlas s podmínkami.